0,5am promile

Co jsem zde napsal naposledy?

Už ani nevím.

Nový byt. Nový rok. Nový vztah (délkou). Nové zkušenosti.

Klišé.

Samé klišé.

Přemýšlím čím člověk zanechá stopu v tom druhém člověku. Čím to je, že na někoho myslíme více, než na druhého?

Na tom není nic divného, kdyby ovšem dle "norem" neměla být hierarchie opačná.

A také mě trápí nic-nepsání. Začal jsem více číst. Předtím jsem nečetl vůbec. Takže posun vidím.
Haha no.

A jinak stále fotím depresivnější fotky. Nevím čím to je, ale asi tím, že vzbuzují emoce.

Alespoň nějaké emoce. Něco zapomenutého. Něco možná budoucího. Vůně. Roční období.

Měl bych psát semestrální práci. Místo toho mám inspiraci.

Ne na práci. Jak už tomu obvykle bývá zvykem. Ale na hlouposti.

Sem. Na blog.

Pusť si Drake - Marvins room.

Jde o tu atmosféru. Vždycky o ní šlo.

Vím, že to cítíš stejně.

A přeci jinak.

Tak to má být.

Ale jinak se mám dobře. Možná víc než to.

Jsem šťastný.

Celý svůj život.

Jsem.

Bezcitný

Jednou napíši hezkou báseň jak je dobré "don't give a fuck"! Zkrátka a bobře mít to, jak se říká u nás v česku, "v piči". Až teprve pak, když je vám pár věcí jedno, se už nezajímáte o maličkosti, ani o veličkosti. You DID give a fuck, but now? You don't..

Zjistil jsem to na sobě samém. Do té doby, když jsem nad věcmi přemýšlel a staral se, tak jsem byl nespokojený - ale vše jsem cítil intenzivněji! Vášnivěji. Měl jsem toho plnou hlavu. Pak se stalo pár věcí a nebylo jich málo, že najednou už jsem to nepotřeboval řešit. Nepotřeboval jsem být ten věčně promýšlející, starající se muž, partner, přítel. Věděl jsem, že to jde i bez toho, mnohem lehčeji. Bez emocí, bez hnací síly. Jen tak. Začal jsem nepřemýšlet. Vše bylo možné. Vše je možné.

Jen už tolik necítím city. Ne tak, jako dřív.

A možná to chci zpátky..

Vy(s)p(s)ání se

A opět zafungovala ta stará známá kvalitní dedukce, že?

Člověk, já, v časech minulých, psával jsem neskutečné kraviny! A dokonce je já sám již ani přečíst nedokážu. Znáte to - čas vzteku. Odmítání. Nevěříte. Uvěříte. Píšete. Uložíte. Zveřejníte. Smažete. Nový nápad! Nový blog. Nikdo ho nezná. Píšete. Zveřejníte. Vypíšete se.

Čas plyne.

Mnoho věcí se stalo.

Mnoho věcí se ještě stane.

A já už si ani nepamatuju jaké to je spát ve své posteli, ve svém vlastním bytě.

Vyspal jsem se z toho.

Jsem už jinde.

Tento blog již nebude potřeba.

Get over it.

Změny priorit?

Díky ní jsem se (snad?) posunul dál. Ten vztah, byť krátký, mi hodně dal. Vidím to teď. Díky němu jsem zažil pár dalších """"vztahů"""" (více uvozovek je v tomto případě na místě), které už proběhly jinak. Chovám se jinak. Zjistil co je důležité a co ne. Co je zbytečné a za co stojí bojovat. Změnili se priority. Změna přichází, byť pomalu. Jsem nyní ve světě, kde teprve tápu, rozhlížím se a zkouším nové věci.

Ona taky.

Né ta. Jiná "ona".

Před rokem mi řekla, že by s ním nikdy nic neměla. Že by s ním nikdy nic mít nemohla. A není to ani týden, co spolu spali. Lehce opilí pochopitelně - on to ani jinak neumí. Ona a on. Nejprve mě to mrzelo. Nerozuměl jsem tomu. Ale pak jsem si uvědomil, že ona je už jinde. Celou dobu byla. Ví, co jsem k ní cítil, co už necítím. Změnili se jí priority a posunula se dál. Je jedno jakým směrem. Byl to ale posun. Vždyť už se dobrých pár měsíců pořádně nebavíme, tak už to jde mimo mě. Uvědomil jsem si, že mi vlastně už pár let nenapsala "hej, přijď sem a sem, je tu akce".. :)

Nakonec, to nejvtipnější (čti: nejsmutnější..) je na tom to, že on ji vždy bral jako tu poslední možnost. Na akcích, diskotékách, vždy tu pro něj byla jako ta poslední "dávačka", když už všechny odešly a nebo už se, samou opilostí, nemohly ani hýbat.

Co jsem tím textem chtěl říct? Že jsem to potřeboval dostat ze sebe. Že tímto činem už ta dívka nemá mé sympatie. Ač ji na jednu stranu chápu, na druhou se mi už vůbec nelíbí. Změna priorit.

A napsal jsem to proto, že mě mrzí, jak to všechno dopadlo. Čus.

Minulý sen

Dnes zase plno snů. Snůška plná nesmyslů. Hlavně že jsem šel spát tak pozdě. Hlavně, že jsem před spaním probíral sny. Hlavně, že jsem přemýšlel nad podvědomím. Jsem rád že si pamatuju většinu svých snů.

Dnes se mi zdálo hodně příběhů. Všechny syrově podané, bez emocí, tak jak jsou. Podvědomí si zase hrálo na vybíjenou a já byl skoro zabit. Dobrá noc! Opět mi pootevřela oči. Minulost, která nemá budoucnost, hodit za hlavu. Netrápit se s ní.

Umím mnoho věcí, hodně dovedu a dokáži se obětovat pro druhé. Jsem hodnej. Až moc. A na lidi, kteří to nikdy neocení. Proto s sebou nehodlám dál plýtvat. Chci se stýkat jen s těmi, kteří si mě budou vážit a nebudou mě brát jako samozřejmost. Začínám pálit prohnilé mosty.

Čárls Rovný

Začalo to před pár lety písní "Your House". Líbivá melodie, melancholická, text jemný, klidný, ale zároveň úderný. Myslel jsem si, že to je další z těch skupin, které vzniknou, mají jeden hit, a zaniknou.

Ale myslet je ho*** vědět.

(Pardon)

Pak jsem si stáhl celé album. A po pár posleších jsem byl nadšený! Tu hudbu, skupinu, písně.. jsem si prostě zamiloval! Každá píseň má něco do sebe a každá vypráví o něčem jiném. Skvělé melodie, texty, hlas Alberta. To vše dělá z Charlie Straight dokonalost!

Pak jsem to pustil jedný holce, která si je taky oblíbila, to jsem měl radost. Vždy když něco objevím a líbí se to dalšímu člověku, tak mě to hodně těší!

Čili mám na tu kapelu pěkné vzpomínky. Poté to byla cesta přes republiku, o které jsem už kdysi psal. A naše pouto se utáhlo nadobro.

Nyní na tu kapelu nedám dopustit. Srovnávám jí s mým oblíbencem Damienem Ricem, mohu je poslouchat stále dokola a dokola. Neoposlouchají se, naopak - čím více je poslouchám, tím jsou lepší a lepší!

A na závěr jejich skvělý singl "Something new"

Líbilo se. Somethin' o lásce..

Normálně tyhle věci nečtu. A pokud už čtu, tak hned smažu/zapomenu/jdu dál, ale toto se mi nějakým způsobem líbilo. Asi proto, že jsem si pár věcí uvědomil.


7 znaků zamilovanosti.

7. Jeho/její zprávy čteš stále dokola a dokola.
6. Když si s ním/ní kráčíš co nejpomaleji.
5. Stále na něj/ní myslíš.
4. Když ho/ji vidíš smát se hned máš lepší náladu.
3. Když na něho/na ni myslíš, podvědomě se usměješ.
2. Udělal by si pro něj/nk cokoliv.
1. Po dobu čtení si myslel/a jen na tu dotyčnou osobu...

Poslední je nejdůležitější!

O co bych nechtěl přijít?

Kdyby nastal konec světa. Teď! Co byste si nechali? A nemohl by to být jiný člověk. Co byste si chtěli nechat a mít to u sebe do konce času? Představte si, že nezemřete, ale budete na prázdném místě nekonečně dlouho. Co by to bylo? Co by představovalo ony věci, které byste s sebou chtěli mít?

Já skutečně jen pár věcí, které se vejdou do jedné krabice od bot. Opravdu.

Dokonce taková krabice existuje! Dávám si do ní psaníčka, dopisy, úryvky, cokoli, co mi jiní lidé dali ať už z lásky, jen tak, či nenávisti (a já to považoval za důležité).

Pak je tu můj šuplík a tím nemyslím texty, které si píši do notýsku a občas je dopíši. Myslím opravdový šuplík, kam si ukládám, možná až přehnaně, věci, které mě pojí s různými událostmi. Jeden z mých prvních maturáků? Mám tam vstupenku! Lístek do kina s jednou výjimečnou slečnou? Mám ho v šuplíku! Ubrousek z jednoho příjemného rande v kavárně? Ano.. je tam také! Je už skoro plný a bojím se ho prozkoumat, nevím co všechno tam najdu..

Fotky. Rád si procházím steré časy, vzpomínky.

A nakonec je tu můj blog. Stáhl bych si ho na flash disk, vytiskl. Musel bych ho mít. Abych nezapomněl na to, kdo jsem. Už je tam napsáno dost, na spoustu věcí jsem zapomněl a nechci zapomenout na vše. Je to kus mě. Jsem to já.

Všechny tyto předměty by se vešly do jedné krabice od bot. A co ty vaše?

Až se vyspím

Těšim se, až si do svého prvního, prázdného, bytu koupím matraci, položím ji na zem a dlouho tak bude. Pustím si hudbu (Charlie Straight), zapálím doutník, otevřu víno a budu si kreslit? Psát? Přemýšlet? Milovat?

Těším se hlavně na tu matraci!

Skončilas

End. Vrána k vráně sedá. Nic víc netřeba psát.

Vybrala si skvěle. Člověka, který je nejinteligentnější na škole, všichni ho mají rádi. Bakaláře dokončil za 6 semestrů. Pije jen příležitostně a nikdo ho nechce vidět zmrzačeného. Nikdo se mu za každým rohem nesměje. Přátelství s ním myslí každý vážně a má pár dobrých přátel, na které se dá vždy spolehnout. Duši má upřímnou a nikdy by přátele nezradil.

Naštěstí si dost vymýšlím a často píši pravý opak věcí.

Vrána k vráně.. pamatuješ? Enjoy!

Sen o ukradeném létání

Dnes se mi zdálo o tom, jak mě okradli, vzali mi peněženku. Přímo u mého domu. A pak, cestou do města, mi ji někdo hodil zpět. Byly v ní pouze doklady, peníze, vizitky, osobní věci, věe bylo ukradeno. No, alespoň jsem nemusel na vymyšlené úřady.

Dny předtím se mi zdálo, že létám. Měl jsem padák, a létal si, když zrovna foukal vítr..

Co tím chci říct? Nic. Dnes mi nepomůže ani tenhle blog. Jo a asi jsem se zamiloval. Pokolikáté už vlastně? Je to ale lepší, než milovat. Zamilovanost totiž časem opadne, ale láska, ta potvora, se drží třeba navěky..

Párová podoba

Je to až

• zarážející
• fascinující
• ohromující
• zvláštní

jak si jsou lidé, kteří jsou společném vztahu, podobní! Zvláště pak u párů, kterým to "klape" už hodně dlouho. Jsou jak sourozenci..

Strach

Bojím se, že v sobě něco dusím. Vím asi co to je. Vím, že to je věc, u které lituji, že jsem ji neudělal, když jsem měl možnost. Bojím se, že další možnost přijde velice brzy.

Hudba a Já

Miluju Hip Hop! Miluju Pop! Miluju metal! Miluju každej hudební styl. Poslouchám to, co se mi líbí. Haters gonna hate! Fuck you!.. Poor wretches!

"That´s why we seize the moment, try to freeze it and own it
Squeeze it and hold it, ´cuz we consider these minutes golden..."

Od ní za Ní

A taky si vždy vzpomenu na cestu autem. Cestu autem za mojí velice dobrou kamarádkou přes půlku republiky. To bylo tehdy, když mě (po kolikáte už to tenkrát vlastně bylo? hihi) nějakým způsobem jedna holka nechala a já jel za ní si o tom promluvit. Vlastně se moc nemluvilo. Ale to není podstatné - jde tu přeci o tu cestu. A tak asi po 10ti minutách u ní, jsem odjel. Mrzelo mě to, ale vypadl jsem a jel za ní.

A právě tu cestu bych si nejraději ihned zopakoval! Je to nějakých 170km a jel jsem až na západ Čech, ale to mi nevadilo. Nevadilo mi ani co se stalo před pár minutami, byl jsem volný. Pustil si cd "She's A Good Swimmer" od české skupiny "Charlie Straight", společně s tím i navigaci. Měl jsem plnou nádrž a doma mě nikdo nečekal - prostě jsem lhal, že u ní zůstávám na víc dní. Jednoduché.

To album jsem slyšel snad stokrát, u písně "Nothing" jsem si v autě zařval (řvát jako řvát, ne řvát jako břečet) s nima, pochopil ten text a ztotožnil se s ním, uklidnil jsem se u "Your house", která mi jí trochu připomněla a tak jsem si musel pustit "Try some stuff you don't think you should". Vzpomínku na dálnici před Plzní mám při jejich songu "Sometimes I fall" a budoucnost (takové ty lepší zítřky) mi ukazovala melodie z "You can" a vlastně i "Upside down".

Nakonec to uzavřel "Bathroom song", který je zkrátka nejlepší na celém albu. To jsem si před volantem pěkně zakřičel! Konec je famózní a mám při něm vzpomínku jak na samotný vztah s ní. Tak na jedu cestu z Prahy (s ní v autě), když jsme ji tuhle desku pouštěl. Vystihuje vše.

Byla to skvělá jízda! Skvělý výlet! Zastavil jsem se na jídle, jen tak si nafotit krajinu, jen tak si projížděl městy, mohl jsem vypnout. Nikdo (až na ní) na mě nikde nečekal. Nikomu jsem se nemusel zpovídat. Mohl jsem si dělat co jsem chtěl a dělal jsem druhou věc, kterou mám nejraději. Jezdil autem. Když jsem za ní přijel, bylo to skvělé! Už jsem tam kdysi byl a ten dům má zkrátka svojí nezaměnitelnou atmosféru, vůni a tak nějak jsem byl rád, že jsem zrovna tam. Ani jsem jinam nechtěl. Večer, noc, ráno a půlka dne uběhla opravdu rychle, procházka po městě, ftipy, bylo to fakt uvolněné. A já se vydal zpět od ní za ní. A ta cesta byla ještě lepší, bylo to k večeru a vznikly opravdu krásné fotky. A možná to bylo proto, že jsem se vracel a věřil v lepší zítřky.

Dnes bych jel onu cestu jinak. Od ní bych odjel pryč a u ní bych zůstal. NEbo bych zůstal u jiné.. Ničeho si neváží (ale o tom někdy příště, teď se musím učit)

Vystihuje vše:

Zahlcená mysl

No jo.. jenže řekněte, proč ji mám stále v mysli? Proč, když je okolo tolik jiných? Je to prostě tak. Byla jiná. Byla divná. Zvláštní. To mě lákalo. To mě lákalo i dříve. Ale upřímně - když ji nevidím, tak zapomínám. Psal jsem o tom, jak si nepamatuji ty krásný věci. Možná proto ji mám v mysli. Mysl, která si zoufale chce vzpomenout na tak zásadní maličkosti, které jsem kdysi miloval. A teď jsou ve stínu toho, co se stalo. A ani ten stín není tak veliký, protože jsem blázen, kterému to stále nedochází, ta bouřka zkrátka přišla rychle - den po tom krásném slunečném dni.

Takže když ji nevidím, jsem šťastnej. Nemyslím na ní v noci, protože noci jsou na vzpomínky nejhorší (ne kvůli vzpomínkám na milování, ale tak nějak to na mne vždy dolehne právě k večeru). Když ji nezahlédnu jsem v pohodě. Jenže je těžké ji v jednom malém městě nevidět. A když ji vidím, vidím to špatné a to krásné mizí, vlastně už si ho kurva ani nepamatuju, i když se snažim jak jen chci!

A asi abych nezapomněl úplně - pouštím si písničky. Písničky, které si pouštěla ona. Když jsme byli spolu. U ní. Abych nezapomněl na vůni té předsíně, nálady a celkové atmosféry, když jsem byl s ní. Na to, jaká byla. Jak vzpomínala a jak myslela. Jak se smála, ale uvnitř, hluboko uvnitř, jí něco bolelo, něco, co si nechávala jen pro sebe..

Už je jich jen pár.. A brzy bude jen jedna.. a pak už ani ta nebude.

You're so beautiful...

Bývalky a jejich manýry

Z každého vztahu jsem si něco odnesl. Od jedné své bývalé přítelkyně jsem si "odnesl" recept na francouzské brambory. Resp. jak je ozvláštnit - přidáním lehce osmažené cibulky do směsi před samotným pečením v troubě.

A nyní si tu zkušenost vychutnávám! Díky :)

Je to.. pryč

A dyť já už ani nevím, nepamatuji se, jak voní.. TU vůni, kterou jsem měl tak rád. Je to.. zvláštní. Ani si nepamatuji její smích, který jsem tak zbožňoval. Jemnost jejích vlasů. Nemohu si vzpomenout na její vtipy a už vůbec ne na její hlas samotný. Vytratil se i pocit, který jsem míval, když jsem ji viděl přicházet..

Je to.. smutné.

Noc, hvězdy, světla

Ještě chvilku to potrvá. Když máte s jedním člověkem spoustu zážitků, když mnoho věcí, které vás spolu pojí, máte v pokoji, na spoustu věcí narážíte při každodennosti.. Třeba skoro jako dnes (a mnoho večerů před dneškem a po dnešku určitě také).

Venku je krásně! Obloha jasná. Tisíce hvězd nade mnou. Měsíc svítí jako slunce ve dne. Vidět je vše! Neuvěřitelné. Ještě chvilku to potrvá. Ještě chvíli potrvají ty nádherné vzpomínky, když za mnou v noci přijela, aby mi řekla, že se jí stýskalo. Ještě chvíli v těchto nocích budu vzpomínat na večery na zahradě. Na objetí a procházky. Ještě chvíli, ale snad to nebude trvat moc dlouho..

Proč?

To si říkám stále. Už méně. Ale stále. Může za to ten dnešní sen, který mám i večer v hlavě. Je pátek a já jsem utahanej. Nechci jít ven. Nechci pařit. Nechci mít holku na jednu noc. Ne dnes. A i když mám práce nad hlavu, stále se ptám "proč?". Už několik dnů, týdnů jsem na ni nemyslel, tedy alespoň to potlačoval, nebo jsem neměl náladu "brečet" nad minulostí. Ale jakmile přijedu domu, tak to na mne padne. A já se ptám proč. Našel jsem si plno nových známých. Mezi nimi jsou někteří opravdu dobří lidé. Jsem rád, že jsem je poznal! Posedíme, pokecáme. Moc mi to pomáhá. Je to něco nového. Možná proto jsem na ní nemyslel. Nepomáhají mi ani jiné dívky. Proč?

Také nevím proč si tohle píši. Proč jsem začal včera? Nějak chci, aby si to četla, nějak chci aby to okomentovala. Nějak chci vědět co se jí honí hlavou a vlastně.. jestli jí to všechno alespoň trochu mrzí!

Byl jsem hlupák. Vidím to. Sám sobě se směju. S odstupem to vidí člověk trochu jinak. Ale její chování vidím stále stejně. Ptám se proč. Ale co, nyní si tento text po sobě čtu a také se sobě směju. Proč tohle vůbec zvěřejňuju? Proč si to nenechám pro sebe?

Dva měsíce. Dva dlouho krátké měsíce. Kdyby mi řekla, že už dál nic nechce, kdyby mi nedávala najevo, jak je šťastná a ráda, že je právě se mnou. Kyby nebyla taková jaká je a neudělala to, co udělala (!!!), bylo by to lepší. Lepší než ji nenávidět a milovat zároveň..