Dnes v noci se mi zdál děsivý sen. Byl o ní. Zdávaly se mi sny převážně hezké, jakože hlouposti. Že jsme spolu, že se nic tehdá nestalo, že jsme šťastní. Vždy jsem se probudil a řekl "Hmm.. mohlo to být hezké" a měl jsem dobrý den, už po 5ti minutách bdění jsem na ten sen zapomněl. Má mysl, ale na ni nezapomněla. Tož to jednou se musely ty sny obrátit, a tím -jednou- bylo myšleno noc ze včerejška na dnešek. (Doplněno: zvláštní, že jsou to právě 2 měsíce od jedněch skvělých dní)
Sen tak hnusný, že když jsem se probudil, byl jsem rád, že se mi to zdálo. Ve snu jsem byl přesvědčený, že to je realita. Nemohl jsem se probudit! Až žízeň mě probudila a já si uvědomil realitu - byl jsem šťastný, že to je za mnou.
Bylo to o mně a mém nejlepším kamarádovi z dětství. Byli jsme v obchodním domě a já mu chtěl udělat něco hrozného. Škrtil jsem ho. Vytáhl jsem ho na zeď. Vysmíval se mi, řekl mi, že se mu to s ní líbilo. Že teď budou spolu a že už nechce, abych za ní dál chodil. Byl to přítel. Býval to přítel. Ve snu. Nyní nepřítel a zrádce. Klasický pocitový sen. Víc mě mrzelo jeho chování, než její.
V onom obchodním domě jsem pak procházel a ona seděla v kavárně. Pohled okamžitě stočila ode mě pryč. A lehce se usmívala, on za ní poté přišel. Nic neřekla. Nepodívala se na mne. Během pár dní se změnila. Odcizila se. Okolo mě stovky lidí a já jsem přeci byl sám. Nenáviděl jsem oba dva. Víc ale jeho. Ona mi už byla ukradená. S ním nás ale pojilo jiné pouto. Nečekal jsem to. Obrovská zrada. Vzal mi někoho, koho jsem opravdu miloval. Dřív jsem si to u jiné dívky myslel, i když svým způsobem jsem ji také miloval, ale toto bylo jiné. Jiná láska, hlubší. A najednou není. Díky ní, ale i díky němu. Probudil jsem se..
Pot a žízeň. Jsem rád, že se mi to jen zdálo. A že ten sen byl jen poloviční. Polovičně kopíroval realitu. Já jsem s tím hajzlem totiž dětství neprožil, takže je mi on ukradený a jí nenávidim..
..moc špatný konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat