Díky ní jsem se (snad?) posunul dál. Ten vztah, byť krátký, mi hodně dal. Vidím to teď. Díky němu jsem zažil pár dalších """"vztahů"""" (více uvozovek je v tomto případě na místě), které už proběhly jinak. Chovám se jinak. Zjistil co je důležité a co ne. Co je zbytečné a za co stojí bojovat. Změnili se priority. Změna přichází, byť pomalu. Jsem nyní ve světě, kde teprve tápu, rozhlížím se a zkouším nové věci.
Ona taky.
Né ta. Jiná "ona".
Před rokem mi řekla, že by s ním nikdy nic neměla. Že by s ním nikdy nic mít nemohla. A není to ani týden, co spolu spali. Lehce opilí pochopitelně - on to ani jinak neumí. Ona a on. Nejprve mě to mrzelo. Nerozuměl jsem tomu. Ale pak jsem si uvědomil, že ona je už jinde. Celou dobu byla. Ví, co jsem k ní cítil, co už necítím. Změnili se jí priority a posunula se dál. Je jedno jakým směrem. Byl to ale posun. Vždyť už se dobrých pár měsíců pořádně nebavíme, tak už to jde mimo mě. Uvědomil jsem si, že mi vlastně už pár let nenapsala "hej, přijď sem a sem, je tu akce".. :)
Nakonec, to nejvtipnější (čti: nejsmutnější..) je na tom to, že on ji vždy bral jako tu poslední možnost. Na akcích, diskotékách, vždy tu pro něj byla jako ta poslední "dávačka", když už všechny odešly a nebo už se, samou opilostí, nemohly ani hýbat.
Co jsem tím textem chtěl říct? Že jsem to potřeboval dostat ze sebe. Že tímto činem už ta dívka nemá mé sympatie. Ač ji na jednu stranu chápu, na druhou se mi už vůbec nelíbí. Změna priorit.
A napsal jsem to proto, že mě mrzí, jak to všechno dopadlo. Čus.
Žádné komentáře:
Okomentovat