Stejně

Potkal jsem dívku. Zase. Je jiná, je zajímavá. Takových jsem potkal jen málo. Na jedné ruce bych je spočítal. Zase. Je milá a ohromně hodná. Já jsem vybíravý. Prý si vybírám divné holky. Holky, které jsou jiné. Asi je to tak. Zase. Vyjdu si s ní na kávu. Chci ji více poznat! Chci si jen povídat. Nic víc. Je to divné? Není. V takových chvílích si vzpomenu na mojí, prý, spřízněnou duši. Asi něco takového existuje. Asi jsem ji měl. Jen jsme s tím nedokázali pracovat. Zase. A já tu dívku vlastně neznám. Nevím jaká doopravdy je. Třeba je to další spřízněná duše, třeba omyl, třeba velice dobrá přítelkyně, třeba už se nikdy neuvidíme. Zase. Věřím na osud. Na nějaká zvláštní setkání. Nemůže to být všechno náhoda. A přeci se stále potkávám s jednou osobou na zvláštních místech. Já ji už nechci vidět. A přeci.. nemohu si pomoct. Chci. Zase. Ironie. Ale s ní už jsem na setkání přestal věřit. Je to jen hloupá náhoda. Moc hloupá. Takových dívek, jako je ona je málo a přeci jsem potkal další takovou. Zase..